3.místo v Extralize v sezóně 1999/2000, Mistr 2.NHbL - Východ v sezóně 2002/2003 a 2008/2009

Z kabiny: Jiří Hubáček: Být ještě jednou stříbrný by bylo fajn

Bojoval za Kometu se spoluhráči bok po boku neuvěřitelných osm let. Na dresu odjakživa nosil třiadvacítku, v týmu mu říkali Džub a v posledních letech ho vystihuje taktéž charakteristický přívlastek muž s knírem a bradkou. Jiří Hubáček před sezonou opustil řady rudobílých a zamířil po Přelouči na další prvoligovou štaci do Heřmanova Městce. Nepříliš vytáhlý bojovník a srdcař však sehrál nedávné utkání na Alfě a přemýšlí o dalším comebacku. „Zeptejte se mě v prosinci a uvidíme, jak to bude,“ říká poličský patriot.

Doslechl jsem se, že jsi před utkáním v Pardubicích volal trenérovi Pavlu Štefkovi, že by sis rád zahrál s tímhle mužstvem. Co je na tom pravdy?

Ano, je to pravda. Volal jsem Pavlovi, ale dohodli jsme se nejdříve, že hrát nebudu. Kluků v mančaftu má dost a nechtěl jsem, aby někdo vypadl ze sestavy. Ale den před utkáním už mi volal sám, že by chtěl, abych nastoupil. Nakonec totiž někdo chyběl. Takže to byl ten důvod, proč jsem naskočil do mače. Jinak jsem se chtěl jít na zápas pouze podívat.

Tušil jsi, že se hraje o první místo právě proti Alfě?

Věděl jsem, že Polička sehraje duel s Alfou. A zrovna o první příčku. Samozřejmě vím o těchto týmech, které jsou takhle nahoře.

Dlouhé roky jsi také působil v Pardubicích a jejich okolí…

Jasně, ale to už je opravdu dávno.

Proběhlo s Pardubickými nějaké hecování před mačem?

Ne. Já to řeknu upřímně. Navzájem se známe, ale vždycky jsme hráli proti sobě. Nemáme se rádi, oni nemají rádi mě a já nemám rád je. Prostě jdeme do toho. (smích)

Poslední dobou se ti také daří v Heřmanově Městci, kde jsi na zkoušce…

Neřekl bych, že se mi daří. Domlouval jsem se s nimi dva roky, že bych k nim přišel. Ale i kvůli trenérovi, s kterým hraji také zimní ligu v Přelouči, jsme se nakonec dohodli, že tým posílím. Původně jsem nepředpokládal, že Ježci postoupí do národky (pozn.: 1. NHbL). Nestál jsem už tolik o to, abych musel o víkendech jezdit někam daleko. Nakonec jsem se rozhodl, že to zkusím. Měl jsem velkou obavu z toho, jestli vůbec zapadnu mezi kluky. Přece jen, osm let jsem hrál v Poličce. Takže je to hodně jiné. Dopadlo to ale nakonec dobře. Spoluhráči jsou tam fajn a parta je opravdu skvělá. Zatím nám to šlape. Letos poprvé jsem po letech na sobě opět makal. V letní přípravě jsem pořád běhal. Sám na sobě cítím, že kondice je lepší. Dříve jsem například dvakrát přeběhl hřiště a byl jsem zadýchaný.

Dá se říci, že jsi v novém celku převzal vůdčí roli po tamní legendě Josefu Kozlovi, který ukončil sportovní kariéru?

To tedy ne. Vůbec jsem ho nepřišel nahradit. Jsou tu kluci, kteří jsou daleko lepší, vyzrálejší a vyhranější, než jsem já. Jsem opravdu rád, že si zahraji. Obával jsem se, jestli třeba nebudu jen sedět. Takže jsem nakonec zvolil variantu střídavého startu. Šejbovi (pozn.: trenér Poličky Pavel Štefka) jsem říkal, že kdybych třeba vůbec nenastupoval, tak se vrátím do Komety. Ale zatím to není potřeba, jelikož pravidelně hraji. Jsem sice až ve třetí formaci, ale dostal jsem důvěru být na přesilovkách a v oslabeních, což je fajn. A člověku to také něco dá. Jsem rád, že jsem zapadl a cítím, že mi věří i trenér. Je to odlišná parta, jiná soutěž, o hodně rychlejší. Někdy to možná nemá s hokejbalem až tak moc společného. Je to o nahození balónku, dobíhání a bušení do brány. Ale chtěl jsem to ještě zkusit. Třeba je to moje poslední sezona.

Jaké to je vrátit se zase do týmu, se kterým jsi toho tolik prožil?

Přiznám se, že jsem z toho měl obavu. Když jsem vlastně nastoupil k prvnímu zápasu v Heřmanově Městci, tak jsem měl šílenou trému, abych něco nezkazil. Podobný strach jsem měl i při tomhle návratu. Obával jsem se, že abych klukům něco nepokazil. Řekl bych, že můj výkon nebyl ani dobrý, ani špatný. Byl to ale možná jediný zápas za celý podzim, více třeba nestihnu. Když tak přemýšlím, s nikým ze současného kádru Komety jsem netrénoval, takže se v podstatě ani nesehrajeme. To je pak těžké. Jediné, co se v takovém případě dá udělat, je, že člověk nechá na hřišti maximum, běhá, lítá. Zrovna dnes jsme hráli opravdu dobře, ale stejně to nestačilo.

A může se poličský fanoušek těšit na návrat Jiřího Hubáčka do Dlouhé Arény?

Zeptejte se mě v prosinci (usmívá se). Uvidíme, jak to bude. Vždy, když jsem měl střídavý start a hrál v Přelouči, po podzimu jsem skončil a prioritou pro mě potom byl poličský celek a na jaře jsem působil tam. Ale teď je situace jiná, vrátil se Michal Chmel, jeho bratr Petr, a kluků je poměrně dost. Kádr je plný. Třeba teď, když jsem viděl Milana Víška, od posledně se hrozně změnil. Je to úplně jiný hráč. On na sobě dost zamakal. Jiní kluci také vyspěli. Neříkám, že bych se o místo v sestavě nechtěl poprat, nebo neměl chuť, ale nechci někomu zabírat místo. Ale na druhou stranu, potom přijde play-off, najednou má člověk patnáct hráčů, potom se jeden dva zraní a hned je to složitější. Rozhodování bych odložil až na dobu po podzimní části. Existuje možnost, že se vrátím. Nevím. Možná tuto sezonu odehraji celou u Ježků a příští rok nastoupím v Poličce.

Umíš si přestavit spojení Jiří Hubáček a play-off v Poličce?

Samozřejmě jsem zvažoval různé varianty. Hlavně vloni, když jsem řekl, že vlastně v Kometě končím a zřejmě půjdu pryč. Tehdy přicházela v úvahu i varianta, že úplně skončím kvůli zaměstnání. To, nad čím jsem uvažoval, mi nevyšlo, takže mohu hrát dál. Raději nebudu říkat, jak dlouho, možná rok dva nebo také čtyři. A možná až do čtyřiceti. Ale ohledně té jarní části se bude všechno odvíjet od úspěchů v Heřmanově Městci. Teď jsme na třetím místě, a když se nám bude nadále dařit a žila by šance na vyřazovací boje, ještě bych se rozhodoval, jestli strávit play-off tam nebo v Poličce. To teď ale opravdu nevím.

Mluvil jsi minimálně už ve dvou po sobě jdoucích sezonách o odchodu z hokejbalové scény. Jaká je tedy nynější situace?

Zvažoval jsem to hlavně s ohledem na zaměstnání a rodinu. Nebyl na nic čas. Kolikrát jsem si říkal, vždyť hokejbal hraješ jen proto, že ho chceš hrát, s kluky z týmu se znáš. I kvůli Kahanovi (pozn.: Michal Pražan) jsem vydržel. Měl jsem takový pocit, že do toho sportu nedávám to, co bych chtěl a už to není ono. A také už jsem neměl z hokejbalu takovou radost. Takže mě napadlo, že toho prostě nechám. Ale po letošní letní přípravě jsem se zamyslel, že když tomu člověk něco dá a odvede na hřišti, tak ho to baví. Tudíž si říkám, že ještě zřejmě hrát budu.

Hokejbal ti tedy má stále co nabídnout? Radost, vášeň ze hry a život v týmu?

To je asi více věcí. Člověk je rád, že něco dělá a je to také o tom, že chce o víkendu s kluky jet na zápas. Určitě také, že chce vyhrát na konci sezony. Potom nějaké to rozloučení se spoluhráči (usmívá se). Dnes už hokejbal nehraji kvůli tomu, že vyhrajeme bůhví co a postoupíme v soutěži daleko, nebo že bychom zvedli nějaký pohár nad hlavu. Spíše už nastupuji jen pro radost. A nesejde na tom, zda budeme první nebo druzí. Ale kdybychom skončili stříbrní jako minulý rok, bylo by to fajn. Z mančaftů, které jsou nahoře například v první nebo ve druhé lize, může soutěž vyhrát kdokoliv. Ve druhé národce klidně Kometa, pardubická Alfa nebo Česká Třebová.

Působíš tedy převážně v první lize, ale monitoruješ ještě výsledky ze 2. NHbL?

Jistě, že sleduji. Jednoduše mi to nedá, abych se nepodíval. Vím, že Polička má nové stránky, takže se občas mrknu, co se tam vlastně píše (smích). Navíc se Šejbou si pravidelně voláme a rozebíráme, jak hráli Ježci, a jak se naopak dařilo Kometě. Jsme přátelé už pěkných pár let. Před deseti let jsem vůbec neměl ponětí, že skončím tady. Nenapadlo mě, že do klubu tak zapadnu. A že tu budu mít tolik kamarádů.

Autor: Bohuslav Stehno
31.10.2008 04:59:56
Cadberry
DSC_7132.JPG
SK Kometa Polička.jpg
____________

____________

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one